Nevermore & Kosmonaut · Bleděmodré město

Nápad na konceptuální album inspirované Brnem vznikl z touhy začít tvořit nové písničky kapely už s nějakou spojující myšlenkou. Téma se přímo nabízelo. Od malička jsem překresloval mapy města a prolézal půdy starých domů i podzemí. Město mě vždy fascinovalo a teď jsem ho chtěl poznat ještě blíž. Kapela se pro nápad nadchla a začalo úžasné dobrodružství. Většinou jsem psal přímo v nočních ulicích. Psal jsem na nástupištích hlavního nádraží, odkud odjížděly za války transporty, chodil si povídat do hospůdek v „ghettu“, plaval v noční řece a se zavřenýma očima jsem s doprovodem hodiny procházel ulicemi, abych mohl zachytit hlas města. Texty se Brna dotýkají v různých souvislostech — od konkrétních míst, historických událostí, brněnských specifik až po čistě soukromý vztah třeba k rodnému domu.

Michal Kosmonaut Šimíček

Bleděmodré město ve fotografiích

Nedílnou součástí bookletu alba jsou fotografie, které vycházejí z textů jednotlivých písní a rozšiřují příběh alba o další rovinu. Na fotkách jsme spolupracovali s herci legendárního brněnského divadla Husa na provázku. Fotilo se v bufetu, na Petrově, v pasáži i v obřím zničeném koncertním sále. Fotografie vytvořil David Konečný, dal jim jedinečný styl a zachytil atmosféru pomalu mizejícího Brna.

Právě připravujeme limitovanou číslovanou edici fotografií formátu 40x40 cm v hliníkovém rámu Nielsen. Máte-li zájem o print, ozvěte se nám.

Hlas Ztracené kostky lega Mlčím si Bleděmodré město Počítání světla Nádraží Sněhem Bufet Vesmír Dvě řeky Nejsme sami Duše s místy spojená

Na hudbě se autorsky podílela celá kapela a do nahrávky jsme doplnili autentické zvuky města. Uslyšíte třeba starý pater noster z hlavní pošty, projíždějící šaliny, sirénu v ulicích, útržky telefonátů a další zvuky z míst, kde se písně odehrávají. Chtěli jsme vás k těm místům dostat co nejblíž. Nečekejte průvodce městem ani hantec, cílem bylo poznat Brno jinak. Brno má pro mě osobně nejintenzivnější bleděmodré odstíny při ranním rozednívání po probdělé noci, proto jsem tak nazval jednu ze skladeb a po ní pak dostala název celá deska. Ta pak není příběhem celého města, ale mozaikou příběhů, které se v Brně staly nebo stát mohly: o starém vetešníkovi, který musel opustit legendární dům „U sedmi švábů“ v Kopečné ulici, určený k demolici, o nástupištích č. 5 a 6, kde se při dlouhém čekání můžete ztratit v čase, o bufetu Vesmír na Kobližné (dříve Gagarinově), kde i za socialismu se člověk mohl cítit svobodný a snít o cestě pryč, o překonávání vlastního strachu a předsudků, o dětství, životě, stáří a smrti ve městě, které postrádá nábřeží a přístaviště, ale zato má svůj hlas a svou duši.